V pondělí 16. prosince 2019 v 5:30 hodin ráno vyrazilo od Janáčkova divadla 53 žáků naší školy s pedagogickým doprovodem (Mgr. Veronika Bartošková, Ing. Kristina Hartmanová, Mgr. Hana Kašparovská) do Budapešti. Všichni jsme se těšili, jelikož Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, výborných a ostrých jídel (guláš), papriky a tokajského vína.
Do cíle jsme dorazili po desáté hodině dopoledne, nejdříve jsme navštívili Hradní vrch, jehož součástí je Budínský palác. Centrální části Hradního vrchu dominuje Matyášův kostel (zpoplatněný – který jsme navštívili) a Rybářská bašta. To, čím je pro Čechy katedrála sv. Víta, tím je pro Maďary Matyášův chrám v Budapešti. Působivý Matyášův kostel měl velmi pestrý osud, sloužil mj. i jako turecká mešita. Dnešní podobu získal díky králi Zikmundu Lucemburskému a především díky Matyáši Korvínovi, jehož dvě svatby se konaly právě tady. Korunováni tu byli císař František Josef I. a jeho manželka Sisi.
Na 11:30 hodin jsme měli rezervovanou prohlídku podzemní nemocnice vybudované ve skále pod Budínským hradem. Byla v provozu koncem druhé světové války a v období protikomunistického povstání v roce 1956. Později se změnila na sklad civilní obrany a od roku 2007 je přebudována na muzeum. Prohlídka probíhala v maďarštině s jednou skupinou (paní průvodkyně překládala) a druhá skupina zdatnější v anglickém jazyce měla prohlídku v angličtině. Nad námi bylo 12 až 15 metrů skály, která nemocnici dobře chránila před výbuchy. První část prohlídky byla věnována nemocnici a jejímu fungování za války. Procházka místnostmi, kde leželo i
50 lidí, nyní voskových figurín, které mají různé výrazy utrpení ve tváři, jistě nenechá nikoho chladným. Operační sály, rentgeny, umývárny, vše je, jako by se to tam odehrávalo včera. Další část byla věnována revolučnímu roku 1956, kdy nemocnice opět plnila svoji funkci a lidé zde nalezli pomoc. Další část prohlídky byla věnována fungování celého bunkru, jako jsou např. vzduchotechnika a voda, a v závěru hrozbě atomových zbraní a jejich následkům.
Poté jsme pokračovali pěší chůzí uličkami Hradního vrchu a vydali jsme se směrem k Dunaji přes Řetězový most k budově Parlamentu. Patří k největším a nejpůsobivějším parlamentním budovám na světě. Táhne se podél nábřeží v délce 268 metrů, široká je až 188 metrů, uvnitř se nachází téměř 700 místností a zvenčí ji zdobí 88 soch maďarských kmenových náčelníků, uherských králů, sedmihradských vévodů a vojevůdců a také desítky jejich erbů. Asi nejvíc to budově Parlamentu sluší v noci, ostatně jako celé Budapešti, která je po setmění krásně nasvětlená. Parlament jsme nenavštívili z důvodu nabitého programu, ale aspoň jsme mohli obdivovat tuto stavbu zvenčí.
Následně jsme prošli kolem americké ambasády a pokračovali jsme směrem na hlavní trhy, na které jsme dorazili zhruba ve tři hodiny odpoledne. Atmosféru a jedinečnost těchto trhů podtrhuje bazilika svatého Štěpána. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších sakrálních památek a zároveň třetí nejvyšší budovou v Maďarsku. Je zasvěcena králi Štěpánovi, který v roce 896 spojil maďarské kmeny a je považován za zakladatele maďarského státu. U baziliky sv. Štěpána jsme dostali rozchod na 45 minut. Bylo zde mnoho stánků hlavně s občerstvením. Poté jsme se společně vydali na další trhy v oblasti Vörösmarty. Tady kromě jídla bylo i ve stáncích mnoho tradičního koření a suvenýrů. Trhy byly opravdu velké a honosně zdobené. Měli jsme tu hodinový rozchod. Pak jsme se přesunuli k Dunaji a následovala plavba lodí. Myslím si, že pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek, protože plavba po Dunaji nabídne zcela jiný pohled na město. Plavba trvala hodinu, zhruba do šesti hodin večer. Pak pro nás přijel autobus a odvezl nás do místa, kde jsme byli ubytovaní.
Po celodenní pěší túře téměř všem vyhládlo, proto jsme se ještě téhož večera vydali na nákup do Lidlu. Nabídku zboží mají téměř jako u nás, jenom bych chtěla vyzdvihnout zejména pečivo plněné tvarohem, mákem a jinými dobrotami. To se prostě nedá srovnat s tím naším. Bohužel máme co dohánět! Další den ráno po tradiční maďarské snídani nás autobus odvezl zpět do města. Vyložil nás na náměstí Hrdinů, které je jedním z nejdůležitějších náměstí v Budapešti. Leží mezi Andrássyho třídou a městskými sady Varosliget. Náměstí dominuje Památník tisíciletí. Skládá se z 36 metrů vysokého sloupu se sochou archanděla Gabriela na vrcholu, jezdeckými sochami knížete Arpáda a sochami šesti kmenových knížat při patě i kolonády se 14 sochami představujícími jakýsi pantheon uherských dějin. Odtud jsme se vydali k městskému sadu Varosliget, kde se nacházejí i termální lázně Széchenyi, jedny z největších evropských komplexů s horkými prameny. Z městského sadu jsme cestovali nejstarším metrem v Evropě zpět do centra Budapešti. Pro některé to byl opravdu zážitek. Jeli jsme natřikrát, jelikož vůbec nerespektují, že na nástupišti stojí lidé. Najednou se ozval zvonek (po 10 sekundách)
a zavřely se dveře. Ale nakonec jsme to všichni zvládli a setkali jsme se na domluveném místě. Následně jsme se pěšky přesunuli uličkami k Velké synagoze v ulici Dohány. V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Je to nejznámější a nejpůsobivější synagoga, která nemá v Evropě obdoby a patří k největším na světě (délka 75 m a šířka 27 m). Od synagogy jsme se přesunuli na vánoční trhy, kde jsme dostali rozchod na dvě hodiny. Žáci museli pozorně naslouchat paní průvodkyni, jelikož sraz nebyl na místě, kde jsme se rozcházeli, ale u Velké tržnice v Budapešti, kde jsme si mohli ještě dokoupit speciality. Od vánočních trhů se jde rovnou za nosem po nejznámější ulici Váci. Ta patří k Budapešti stejně neodmyslitelně jako třeba Václavské náměstí
k Praze. Váci utca, česky známá také jako Vácká nebo Vacovská ulice, je jednou z nejstarších a nejnavštěvovanějších ulic v Budapešti. Více než kilometr dlouhá pěší zóna začíná u proslulého náměstí Vörösmarty. Velká tržnice je rozhodně jednou z nejkrásnějších tržnic na světě. Člověk obdivuje nejen její typickou architekturu, ale především stovky prodejních stánků, na jejichž pultech denně najdete tu nejčerstvější sezónní zeleninu (v čele s maďarskou paprikou), koření, maso, alkohol nebo ručně vyráběné suvenýry.
Náš dvoudenní zájezd jsme završili výstupem na Gellértův vrch s Citadelou, ze které byla celá Budapešť jako na dlani. Z Budapešti jsme vyjížděli o půl čtvrté a do Brna jsme přijeli téměř v osm hodin večer. Cesta byla příjemná, svižná a bez komplikací.