V úterý 4. 1. 2022 nás, žáky 4.B, v rámci hodiny psychologie navštívila nevidomá paní spolu se svým vodícím psem Andělem. Doprovod jí dělal cvičitel vodících psů, spolu se svým psem Marvinem.
Dozvěděli jsme se spousty zajímavých věcí o životě nevidomého. Zjistili jsme, že vodící pes neslouží jen k práci, ale je to i rodinný společník. Nevidomá přišla o zrak ve svém dětství a myslela si, že psa nepotřebuje. Později si ji při návštěvě cvičícího centra pes vybral sám. Trvalo jí celé dva roky, než mu začala plně důvěřovat. Své dokonalé vycvičení jí stvrdil až náročnou cestou přes půlku Prahy, kde to neznal, a to bez pomocníka. Bohužel pejsek zemřel v mladém věku na rakovinu. Nového psa Anděla má paní teprve chvíli a pořád si k sobě hledají cestu.
Vodící pes pomáhá nevidomým v běžných denních situacích. Upozorňuje je na překážky v cestě, na schody, ale také je upozorní, když jim něco spadne na zem, dokáže nevidomého zavést na správné místo v MHD. Vodící psi mohou vstoupit kamkoliv kromě bazénů. Chodí po levé straně, protože v pravé ruce má nevidomý slepeckou hůl. Pes musí umět rozlišovat, kdy je v práci a kdy je čas na zábavu.
Překvapilo nás, jak dobře jsou psi vycvičeni. Pán z instituce nám vysvětlil, že výcvik má tři fáze. V první fázi si osvojí většinu úkonů a povelů, v druhé fázi se dovednosti fixují a dochází k seznámení psa s klientem. Ve třetí fázi se vše dolaďuje a klient se vídá se psem co nejčastěji. Pes je připraven k práci po složení závěrečné zkoušky.
Návštěva se nám moc líbila. Odnesli jsme si spousty zajímavých poznatků a máme větší přehled o životě bez zraku.
Zapsali: Žáci 4.B