VI. ročník regionálního kola súťaže v poskytovanie prvej pomoci SZŠ
Dne 25. dubna 2024 se žáci naší školy Daniel Kalousek, Jakub Momirov a Patrik Urík zúčastnili Regionální soutěže poskytovanie prvej pomoci na Slovensku v Trenčíně pro střední zdravotnické školy. Jako trenér a učitelka první pomoci jsem měla možnost žáky na soutěži doprovázet.
Společně s námi cestovala Mgr. Martina Cahová, vedoucí metodického sdružení ošetřovatelství, která jela navázat spolupráci s metodickým sdružením zdravotnické školy v Trenčíně.
Soutěž probíhala v terénu i v prostorách zdravotnické školy Celestýny Šimůrkové ve městě Trenčíně, který má 54 940 obyvatel.
Před samotnou soutěží, která je velmi prestižní, si soutěžící vylosovali pořadí a také doprovázející učitelé stanoviště, kde působili jako rozhodčí. Regionální soutěž na Slovensku je koncipována jako třetí kolo soutěží školních. Žáci zdravotnických škol prochází školním kolem, krajskými koly a z kol krajských vítězové postupují do regionální soutěže. Každým rokem soutěž připravuje ta škola, jejichž žáci vyhráli soutěž regionální. Z regionálních kol pak první týmy soutěží v celonárodním kole.
V regionální soutěži bylo jedenáct stanovišť a jedenáct týmů. Soutěž byla velmi náročná. Hoši zasahovali v restauraci, u autonehody, na břehu Váhu u přestřelky pašeráckých gangů, ale také v ordinaci zubaře nebo v kadeřnictví.
Modelová situace u Váhu byla opravdu těžká, jednalo se o hromadné neštěstí. Po dobu celé situace probíhala střelba a do modelovky byli vtaženi profesionální hasiči, vojáci i vodní záchranná služba. Organizátoři se snažili vyprovokovat soutěžící, aby vběhli do lesa, ze kterého se ozývala střelba. Jediný velitel ze všech soutěžních družstev, náš Dan Kalousek, svůj tým neohrozil a do lesa spolužáky nepustil.
Abych Vám dokreslila situaci, jak výše uvedená modelová situace byla náročná, tak Vám jen řeknu, že někteří účastníci po skončení plnění úkolu plakali a někteří do této modelovky ani nenastoupili.
V modelové situaci v kadeřnictví museli chlapci pracovat jen ve dvou, protože velitele týmu vyslali organizátoři hledat signál pro dovolání se záchranky. Dan běžel labyrintem přes silnici do druhé budovy, kde sídlil dispečink. Jak se Dan vrátil s instrukcemi, musel opakovaně vyběhnout. Kuba s Patrikem si tak museli sami poradit s ženou s masivním krvácením, s ženou s anafylaktickým šokem i s hysterickou dívčinou.
Objektivita celé soutěže je prioritou a tak, když Váš soutěžní tým dorazí na stanoviště, kde působíte, musíte odstoupit ani nesmíte fotit a hodnotit. Musím se přiznat, že bych toho ani nebyla schopna. Svým svěřencům jsem nejen fandila, ale také jsem byla dojatá, jak situaci vzorně zvládali, dokázali se velmi rychle v nepřehledné situaci zorientovat, komunikovali s postiženými laskavě a chytře, dávali pozor na detaily. Přestože pár chyb udělali, byla jsem na ně pyšná, ze soutěžních družstev, která jsme mohla vidět byli nejlepší.
Hoši, ale byli rozladěni, ne všechna stanoviště se jim podařila zvládnout, jak si představovali. Také prý testy zdatnosti nedopadnou nejlíp….
Do lepší nálady mne dostal až hlavní garant soutěže, záchranář a autor mnohých knih o první pomoci MUDr. Nagy, který mi řekl, že, když chlapce viděl při zásahu u havárky, musí jít s nimi na další stanoviště, protože pracují lépe než kterýkoliv z jeho podřízených. Nejen pan doktor, ale také dispečerka ZZS Trenčín mi přišla projevit uznání a další záchranáři a kolegové pedagogové.
Přesto, že jsme do poslední minuty před vyhlášením nic nevěděli a Dan, Patrik a Kuba měli smíšené pocity, tak jsme byli všichni plní pěkných dojmů a zážitků.
Vyhlášení výsledků soutěže proběhlo ve škole, mysleli jsme si, že se ho ani nezúčastníme, jel nám totiž vlak. Paní ředitelka školy, PhDr. Eva Červenňáková., PhD., když jsme se šli za ní loučit, tak nás neustále zdržovala a měli jsme pocit, že snad dokonce se tváří naštvaně. Byla to však jen hra. Vy už asi tušíte proč.
Naše družstvo obsadilo fantastické první místo. Krásný pohár, diplomy a medaile pro nás pak rozdávala s velkým obdivem a laskavostí. Dokonce uznala, že žáci ze Slovenska se mohou od našich chlapců mnohé učit.
Dovolte mi na závěr poděkovat nejen naší paní ředitelce PhDr. Zuzaně Číkové, která nás na Slovensko vyslala a v našich aktivitách podporuje, ale také všem, kteří se mnou Dana, Patrika a Kubu vzděláváte a vychováváte. Dosažený výsledek patří také Vám.
Zapsala: Mgr. Dominika Babáková
