Ve čtvrtek 12. 12. 2024 se třída 2.B vydala vlakem z brněnského nádraží do města Prahy, na exkurzi do národního muzea a na obhlédnutí vánočních trhů. Sraz se jako obvykle konal v aule hlavního nádraží, kde se všichni účastníci sešli a dopíjeli své ranní kávy. Po zjištění, které nástupiště je jejich, se vydali k jejich vlaku směr Praha. Cesta trvala okolo 2 hodin, během nichž se v některých kupečkách dospávalo, snídalo či dokonce i zpívalo. Nálada byla velmi příjemná a všichni již s nedočkavostí vyhlíželi pražské nádraží.
Po vystoupení z vlaku se celá třída vydala směr Národní muzeum; během cesty toho moc k obdivování nebylo, místní architektura mi připadne stejná jako v každém větším městě, ale zato šaliny, ty tu mají super. Takové menší zklamaní bylo rozkopané Václavské náměstí, budova Národního muzea mě ale učarovala na první pohled a vevnitř, to pak člověk neví, kam se podívat dříve. Po uschování věcí do skříněk jsme se vydali za průvodkyní, která byla velice milá a vzala nás na prohlídku. Dozvěděli jsme se historii budovy i o samotném založení muzea, měli jsme možnost nahlédnout do výstav, které byly naprosto ohromující. Zvířata vypreparovaná v životní velikosti a podobě, až by člověk věřil, že se vedle něj nachází skutečná zebra. Zavítali jsme také do výstavy vzácných “kamenů”, kde byly nádherně lesknoucí se druhy ať už diamantů, či jiných vzácných minerálů. Na prvním místě se nám určitě vybaví kámen, který svým tvarem a barvou připomíná steak. Před vstupem do této výstavy je sál, kde se nachází z kamene vytesané hlavy důležitých osobností; k mému překvapení zde byla pouze jediná ženská osobnost, i přesto si myslím, že tehdejší doba měla více úspěšných žen, které by zasluhovaly své místo v tomto sálu.
Po prohlídce muzea jsme měli rozchod, a tedy možnost se porozhlédnout po okolí. Většina z nás se tedy vydala na nějaký oběd, avšak nikdo nečekal, že v tak velkém městě nebude jediná volná restaurace, a tak jsme po hodině urputného shánění jídla skončily v bageterii, kde některým z nás přidaly do baget jako bonus i feferonky. Mňamka. Naše dobrodružná výprava za jídlem pak skončila v kavárně, kde jsme se potkaly s paní učitelkou Čáslavovou a Gurou, a daly si výtečnou kávu. Cesta na nádraží pak byla velice zajímavá, jelikož nás po honu za jídlem urputně bolely nohy, a tak jsme se s holkami domluvily, že se na nádraží dopravíme Boltem. Vtipné bylo, že paní učitelky, které šly pěšky, byly na nádraží dříve než my, jelikož jsme se zdržely v menší koloně. Po cestě zpátky většina spíše spala a o dvě hodiny později jsme se všichni rozloučili a ospalým krokem se vydali do svých domovů.
Zapsala: Barbora Fišerová
